Drobečková navigace

Úvod > Život v obci > Historie > Pověsti o Starostce > O svaté Starostce

O svaté Starostce

Svatá Starosta žila ve 2. století po narození Krista. Byla dcerou mocného lusitanského krále, jehož bohatá říše se rozkládala na území dnešního Portugalska, v kraji, jimž protékala životodárná řeka Tejo.

Král měl svou dcerušku nade vše rád. Zářil štěstím, když mu jeho vzácná paní povila krásné dítě. Miloval zprvu její dětské hry a krátké, později však i delší procházky se svým nejmilovanějším dítětem ve stínu mohutných cypřišů, fíkovníků, oliva mandloní v rozsáhlém parku, plném překrásných květin a omamně vonících kvetoucích různobarevných keřů.

Byl šťastný, že jeho dcera prospívá a oplývá zdravím. Radoval se z toho, že mu dceruška jeho lásku oplácí a rád ji hladil po jejích černých kadeřích.

Z půvabného děvčátka časem vyrostla překrásná mladá žena, jíž nebylo široko daleko rovno. Pověst o sličnosti a dobrotě mladé princezny se rozletěla daleko za hranice království. Povídali si o ní i staří, opálení mořeplavci v přístavech a ti už byli, panečku, znalí světa.

Když se o nebývalé kráse a moudrosti princezny Vilgefortis dověděl sicilský král, rozhodl se, že požádá lusitánského krále o její ruku.

Král Lusitánie přijal vzácného hosta se všemi poctami. Zahrnul jej přátelskou pozorností, přijal velkolepé dary a vyslechl jeho přání a velkouprosbu.

Byl jí nesmírně potěšen, protože si mladého sicilského krále vážil. Byl polichocen tím, že zprávy o kráse jeho dcery dolétly až daleko za moře. V dobré pohodě přislíbil sicilskému králi, že se jeho dcera Vilgefortis jistě stane jeho ženou.

Avšak lusitánský vladař netušil, že jeho milovaná dcera se již před časem rozhodla. Jejím vyvoleným se stal Ježíš Kristus, jehož víru tajně přijala. Jen jemu se v motlitbách zaslíbila, jen jemu slíbila svou věrnou lásku.

Pohanský král - otec nic netušil. Rozhodl a jeho vůle se měla vyplnit.

Tak, jak bylo tehdy zvykem. Králova vůle byla pro ostatní lidi zákonem.

Když se Vilgefortis dozvěděla, že nazítří ráno má být při velkolepé zásnubní slavnosti představena sicilskému králi - svému nastávajícímu ženichovi, uprchla do své komnaty, padla na kolena a zkroušeně se modlila. S pláčem prosila Pána, aby jí pomohl a zabránil tomu, aby byla donuce­na porušit svůj slib.

Modlila se, aby jí byla odňata její spanilá krása, která se jí teď stala nevýslovnou přítěží.

Pán Bůh vyslyšel její úpěnlivé prosby. A tak se stalo, že překrásné Vilgefortis do rána vyrostl na tváři černý plnovous.

Když první paprsky slunce pozlatily krajinu a zpěv ptáků probudil a rozezpíval tento požehnaný kraj, v sídle lusitánského krále chystali velkolepou slavnost. Sicilskému králi měla být představena a zasnoubena jeho budoucí nevěsta.

Vrcholem slavnostního obřadu měl být příchod princezny Vilgefortis do překrásně vyzdobeného sálu. Po břeskných fanfárách se otevřely zlatem zdobené dveře a do sálu vstoupila všemi očekávaná princezna, oděna v nádherný šat.

Její příchod však vyvolal zděšení. Princeznina dříve tak sličná tvář byla ověnčena mohutným černým plnovousem, za nějž by se nemusel stydět mnohý udatný bojovník.

Vilgefortis viděla, že zázrak, který se jí stal minulé noci, se neminul účinkem. Zahlédla obrovský údiv, který se zračil ve tvářích všech přítomných hostů. Chvatně odešla zpět do své komnaty, poklekla a oddala se motlitbám.

Slavnost byla rázem ukončena. Nadmíru vyděšený sicilský král se cítil podveden a ihned se svým četným komonstvem ujížděl k domovu.

Starý lusitánský vladař se strašlivě rozzlobil. Nechal si předvolat svou dceru a chtěl se dozvědět, co bylo příčinou náhlé proměny její krásy. Vilgefortis jej prosila za odpuštění a v slzách se mu svěřila, že bez jeho vědomí přijala víru Ježíše Krista, jemuž se zaslíbila.

Král, který celou tuto událost považoval za svou velkou potupu, byl hněvem celý bez sebe. Přestože dceru nade vše miloval, jeho zloba byla tak veliká, že převážila nad jeho láskou i jeho city.

Dal ihned příkaz, aby biřicové jeho dceru zaživa přibili obrovskými hřeby na dřevěný kříž, který měl být vztyčen na nejvyšším, zdaleka viditelném místě. Aby se tak stala podobnou svému milému, ukřižovanému Ježíši Kristu.

Oddaně přijala princezna strašný trest svého otce. Prosila Pána Boha, aby mu odpustil. Krutou smrtí zemřela princezna Vilgefortis. Mnoho slz těch, kteří poznali její dobré srdce, bylo prolito ...

Pověst o její oběti pro víru Kristovu se roznesla po celém světě. Křesťané začali Vilgefortis uctívat jako svatou. Přicházeli za ní se svými starostmi a trápeními a ona vždy pomohla. Na její přímluvu se jim pokaždé dostalo útěchy a zázračné pomoci.  Protože každému, kdo ji vroucně v modlitbách prosil pomoc, odňala starosti a dodala víry v lepší budoucnost, začali jí lidé s úctou říkat svatá Starosta ...