Drobečková navigace

Úvod > Život v obci > Historie > Pověsti o Starostce > O princezně Muzikářce

O princezně Muzikářce

"Na zámku v Dřevohosticích žil za dávných časů velmi bohatý šlechtic.

Měl všecko, na co si člověk může jenom pomyslit, a také krásnou dceru. Ale právě ta mu dělala velké starosti. Ne, že by byla špatná, to nikdy, ale byla náruživá do tance, tak, že se nedovedla udržet. Jak slyšela někde vrznout muziku, už tam byla a tancovala.

Tehdy byla taková víra, že zakazovala světský tanec jako veliký hřích, a tak té slečně ze zámku říkali lidé "Muzikářka". A doma, na zámku, na ni volali "Starostka", protože dělala svým rodičům velké starosti.

Co to děvče nešťastné vyvedlo, zrovna ve svůj svatební den! To již opravdu přestávalo všecko.

Do městečka se scházeli z celého kraje muzikanti, aby při její svatbě vyhrávali. Od Turovic táhla také jedna banda a ti hráli už cestou tu smutnou píseň o těch červených pantličkách, při které se tak pěkně tancovalo.

Milá Starostka nechala ženicha ženichem a jak už byla ve svatebních šatech oblečená, utekla za muzikanty a dala si hrát jeden kousek za druhým.

Když již neměla čím platit, vyzula si zlatý střevíček a dala jej muzikantům místo peněz, jenom aby pořád hráli a hráli.

Ale teď už na ni musel přijít trest. A také přišel. V tu chvíli narostla té krásné panně brada jako nějakému poustevníkovi. Hned ji nechali mláden­ci v kole stát. A také ženich se od ní navždy odvrátil a nechtěl o ní slyšet ani slovo.

I lidé se začali ozývat, hlavně ženské, vdané i svobodné, kterým Starostka přebírala v tanci jejich muže a mládence. Všichni křičeli, že je ve spolku s ďáblem.

Za starých časů bývalo právo na takové věci velice kruté. A tak se sjel panský soud a vydal princeznu Muzikářku na smrt. Právě na tom místě, kde si dala od šumařů hrát, tam ji přibili na kříž, v těch krásných svatebních šatech a v jednom zlatém střevíčku. Však neměla ten druhý utratit na muzice. Nemusela tam na hanbu viset, nebylo jí toho třeba. To byl hlas lidu.

Když svatba nebyla, tak táhli ti cizí muzikanti zase domů. A jak šli okolo kříže, povídá jeden z nich: "A co, já té chuderce zahraju, však nám dobře zaplatila!"

Vzal svoje housličky a začal zase tu turovskou o těch červených pantličkách. A tu mrtvá slečna začala přebírat nohama jako do tance a i ten druhý střevíček jí spadl na zem.

Rodiče nešťastného děvčete dali příběh vymalovat na obrazy a všude tam, kde měli majetky, jsou kapličky s podobiznami, jak mladý muzikant hraje mrtvé Starostce.

Kaplička mezi Dřevohosticemi a Turovicemi stojí dosud ... "