Drobečková navigace

Úvod > Život v obci > Historie > Pověsti o Starostce

Pověsti o Starostce

Jednou za měsíčné noci šel kolem kamenného kříže s ukřižovanou svatou Starostou chudý muzikant – houslista. Neměl nic, jenom ty své housličky, které opatroval jako oko v hlavě. Mašíroval právě z muziky, kde si vyhrál nějaký ten groš, aby nasytil svou početnou rodinu.

Měl dobrou náladu, vzduch voněl budoucí úrodou sena, medu i obilí. Stříbrný měsíc jej doprovázel po celou cestu jako věrný přítel.

Když procházel okolo ukřižované světice, najednou mu jí začalo být líto, že je tak sama, opuštěná, vytesaná z chladného kamene. Rozhodl se, že ji, chudinku, trochu potěší.

Poklekl, pokřižoval se a začal před ní na své housličky vroucně hrát nábožnou píseň. Tklivá melodie se nesla tichou nocí do širého kraje a v dálce zazněla slabou ozvěnou.

Jakmile houslista dohrál a chystal se vykročit k domovu, v úžase strnul. Socha svaté Starosty se pohnula a něco spadlo směrem k místu, kde houslista předtím klečel. Když se shýbnul k zemi, aby si tu věc prohlédl, zůstal stát jako přikován. Na zemi se třpytil malý zlatý střevíček. Přijal zázračný dar světice ohromen, děkoval jí s dojetím, které brzy vystřídala velká radost.

A tak šťasten spěchal domů. Chtěl nakoupit hladovějícím dětem trochu jídla a nové šaty, aby už nemusely běhat v záplatovaných hadrech.

Druhý den vyrazil do nedalekého města, kde chtěl zlatý střevíček prodat. Ale ouha ... Takový poklad v rukou chudého muzikanta vzbudil nejen obdiv, ale i podezření. A tak se muzikant ocitl brzy v šatlavě. Byl obviněn z toho, že zlatý střevíček nějakému panstvu ukradl a nedej Bože, snad i někoho zamordoval ...

Nikdo jeho vyprávění o dobrém srdci svaté Starosty nevěřil. Nakonec byl nešťastník, ač nevinen, odsouzen k trestu smrti na šibenici.

Když ho pak přivedli na popraviště a přečetli mu strašný ortel, se slzami v očích je prosil, aby mu splnili jeho poslední přání.

Soud prosbě odsouzeného vyhověl. Zdrcený houslista vyslovil přání, aby směl ještě jednou, naposledy pokleknout před sochou svaté Starosty a zahrát jí na své milované housličky.

Zástup biřiců přivedl odsouzeného ke kamenné soše světice. Muzikant poklekl a začal hrát, jak nejlépe uměl. Vroucná melodie se nesla krajem, jako by byla nesena tisíci křídel. Houslista hrál a po tvářích mu stékaly krůpěje slz. Byl nešťastný, že musí, i když nevinen, zemřít a zanechat tu nešťastnou milující ženu s tolika hladovými caparty.

Vtom se však stalo něco nevídaného. Před stovkami očí se socha světice pohnula a z druhé nožky svaté Starosty se svezl stejný zlatý střevíček a s dobře slyšitelným cinknutím padl houslistovi k nohám.

Vyjevený houslista jej vzal do ruky a pomalu vstával ze země. Stal se zázrak. Svatá Starosta mu pomohla podruhé a zachránila mu život.

Tímto úžasným zázrakem byla dokázána muzikantova nevina. Soud rozsudek zrušil a vrátil houslistovi i první zlatý střevíček, který mu po právu patřil.

Nešťastník, zachráněný v "hodině dvanácté", byl propuštěn na svobodu. Upaloval se svým zlatým pokladem domů, ke své utrápené ženě a ke své drobotině.

Své milované housličky pak opatroval jako nejcennější poklad. A když děti trochu povyrostly, naučil je na ně hrát. Pro radost sobě i všem dobrým lidem ."